Through age diversity towards fairly society | poradna práva

AKTUALITY

 

Česká televize se stala hlavním mediálním partnerem kampaně „Věk se neříká“, která vznikla v rámci projektu „Through age diversity towards fairly society", podpořeného z komunitárního programu Progress (EU).


Společné prohlášení lidskoprávních organizací a dalších osob k navrhované novelizaci občanského zákoníku, které zakládá snížení právní ochrany dětí a omezeně svéprávných dospělých. Text prohlášení naleznete ZDE.

 

Záštitu nad naším projektem „Through age diversity towards fairly society", podpořeného z komunitárního programu Progress (EU), převzala také Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová. Projekt se zaměřuje na zaměstnávání osob 50+.

 

Minulý týden převzal záštitu nad naším projektem s názvem „Through age diversity towards fairly society", podpořeného z komunitárního programu Progress (EU), prezident České republiky p. Miloš Zeman. Projekt „Through age diversity towards fairly society" směřuje k posílení postavení osob starších 50ti let při udržení na trhu práce, resp. pro vstup na trh práce.

 

NABÍZÍME AKREDITOVANÉ VZDĚLÁVÁNÍ PRO SOCIÁLNÍ PRACOVNÍKY I PRO VEŘEJNOU SPRÁVU. Více informací naleznete ZDE.

 

Through age diversity towards fairly society



Cílová skupina

Osoby ve věku 50+ , veřejná správa


Cíle projektu

Cíl projektu „Through age diversity towards fairly society“ ("Přes věkovou diverzitu vstříc spravedlivější společnosti") směřuje k posílení postavení osob starších 50ti let při udržení na trhu práce, resp. pro vstup na trh práce.


Zaměření a rozsah projektu

V rámci projektu proběhne zaškolení úředníků a úřednic Úřadu práce ČR a Státního úřadu inspekce práce mající v náplni práce výkon kontrolní činnosti nejen v oblasti diskriminace v zaměstnávání/zaměstnání.

Pro zaměstnavatele pak připravujeme vzdělávací blok na téma motivace zaměstnaných 50+ a ukázku náborové praxe se zákazem diskriminace. Do projektu vstoupí 5 zaměstnavatelů.

O diskriminaci z důvodu věku je třeba celospolečensky diskutovat, v rámci projektu proběhne celorepubliková informační a mediální kampaň v dopravních prostředcích krajských měst za účelem vytvoření přátelštějších podmínek pro zaměstnávání osob starších 50+.

V rámci projektu bude realizován sběr soudních rozhodnutí diskutujících diskriminaci z důvodu věku. Seznam kauz naleznete v záložce Lidská práva a diskriminace.

 

 

 

Webové stránky projektu: www.VekseNerika.cz

 

 


Zajímají Vás další informace o projektu, chcete se zapojit?

Obracejte se na koordinátorku projetku Petru Kubálkovou na telefonu 777287405  či  emailu:  petra.kubalkova@poradna-prava.cz


Projekt „Through age diversity towards fairly society“, registrační číslo JUST/2013/PROG/AG/4883/AD, je spolufinancován Evropskou komisí program Progress a státním rozpočtem České republiky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

DISKRIMINACE Z DŮVODU VĚKU

 

Česká republika jako demokratický právní stát je založena mj. na respektu k základním právům a svobodám, jednou ze základních zásad státu je zákaz diskriminace a zásada rovného zacházení. Východiskem této zásady v ústavní rovině je čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož platí: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“ Východiskem v zákonné rovině je zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a právních prostředcích ochrany před diskriminací (tzv. antidiskriminační zákon), dle něhož (§ 2 odst. 1 zákona) „se právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon.” Charakteristiky, na jejichž základě je zakázáno odlišné zacházení, jsou vymezeny tzv. diskriminačními důvody, kterými jsou: 1) rasa, etnický původ a národnost, 2) pohlaví (také těhotenství, mateřství, otcovství a pohlavní identifikace), 3) sexuální orientace, 4) věk, 5) zdravotní postižení a 6) náboženské vyznání, víra či světový názor.

Charakteristika věku jako diskriminačního důvodu je, na rozdíl od ostatních důvodů, z povahy věci značně specifická. Věk se v průběhu času neustále proměňuje, na rozdíl od ostatních důvodů se tedy nejedná o stálou charakteristiku. Věk člověka proto není chráněn jako takový. Chráněny jsou ty fáze věku člověka, které s sebou přinášejí znevýhodnění a zvláštní zranitelnost člověka takového věku, tedy dětství (zvláštní ochrana z důvodu tělesné a duševní nezralosti dítěte, viz např. Úmluva OSN o právech dítěte) a stáří (stereotypní náhledy na stáří jako období tělesného a duševního chátrání, viz např. Principy OSN pro starší osoby – UN Principles for Older Persons).

Z hlediska ochrany před diskriminací, také s ohledem na zaručené oblasti života (např. zaměstnání, vzdělání, přístup ke službám atd.) je zásadní a nezměnitelnou věkovou charakteristikou starší věk, u něhož platí:

„Věk nelze vrátit zpět. Zatímco u jednotlivců mladšího věku lze předpokládat, že dosáhnou v budoucnosti na nároky vyhrazené vyšším věkovým hranicím, jako je věk pro uzavření manželství, získání řidičského průkazu nebo nároku na důchod, opačně to neplatí.“ (cit. Boučková a kol., Andidiskriminační zákon. Komentář. 1. Vydání. C.H.Beck Praha 2009, str. 76)

Zákaz diskriminace z důvodu věku je specifický proto, že neexistuje jasně či paušálně definovaná sociální skupina „starších lidí“, jíž by byla právní ochrana předem adresována (nelze např. bez dalšího uzavřít, že se „starším člověkem“ člověk stává dosažením věku 40ti, 50ti či 60ti let). Zákaz diskriminace z jakéhokoli jiného důvodu předem přesně definuje osoby, jichž se týká (v případě důvodu pohlaví se zkrátka jedná o ženy nebo naopak o muže, v případě důvodu etnického původu se zkrátka jedná např. o Rómy atd.). Příslušnost ke skupině osob charakterizovaných věkem je naproti tomu nutno vždy posuzovat v kontextu konkrétních okolností. Stejně tak je třeba zdůraznit, že právní úprava věkové diskriminace speciálně počítá s legitimním, tedy přípustným, rozlišováním na základě věku. Ostatně i evropské právo (viz např. preambule směrnice Rady č. 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání) zdůrazňuje, že přípustné formy rozdílného zacházení z důvodu věku mohou vyplývat z objektivně a rozumně odůvodněných legitimních cílů politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání.

V českém právním prostředí zákon výslovně počítá s případy, které nelze považovat za věkovou diskriminaci:

  • požadavek určitého minimálního věku, odborné praxe nebo doby zaměstnání pro výkon některých zaměstnání nebo povolání,

  • potřeba odborného vzdělání, které je nepřiměřeně dlouhé vzhledem k datu, ve kterém zájemce o zaměstnání dosáhne důchodové věku,

  • rozdílný věk odchodu do důchodu pro muže a ženy.

    Nastíněná specifika věku jako diskriminačního důvodu však nic nemění na tom, že diskriminace z důvodu věku (zejména pak diskriminace „starších lidí“) je zakázána.

    V oblasti přístupu k zaměstnání a povolání a pracovního a obdobného poměru jsou typickými situacemi, v nichž je popisováno či bylo příslušnými státními orgány (zejména soudy a veřejným ochráncem práv) posuzováno nerovné zacházení z důvodu vyššího věku, např.: odmítnutí uchazeče o zaměstnání, nerovné odměňování (např. upírání příplatků), doba trvání pracovního poměru, ukončení pracovního poměru, pracovní podmínky atd.

    V souvislosti s věkovou diskriminací se dále někdy hovoří o fenoménu tzv. věkové ignorance, založené na zdánlivé či tvrzené nedůležitosti kritéria věku, jejímž důsledkem je ignorování specifických potřeb starších osob (např. zaměstnanců), které je pak důvodem jejich faktického znevýhodnění, resp. nerovného zacházení. S tím koresponduje i poměrně nová strategie „Age management“ tedy pozitivní proces způsobu práce se zaměstnanými, který přichází jako reakce na diskriminaci z důvodu věku, stejně jako management slaďování práce a rodiny je pozitivním reakcí na diskriminaci z důvodu pohlaví nebo rodičovství.